[TEAM EVENT] DOPLŇUJÍCÍ VALENTÝNSKÝ EVENT

Oficiální 4Story event portálu TheAnGeLs ve spolupráci s CZ 4Story týmem - Udělej radost druhým...

Začátek: 22. 2. ve 20:00
Konec: 29. 2. ve 23:59
Server: Lapiris, Xhadra
Národ: Valorian, Derion

Typ soutěžení: Jednotlivci

Ceny:
1. - 5. místo: Eventové zbraně dle výběru

Cíl eventu: Nejromantičtější dárek, místo a příběh.

Hodnocení:

1. POROTA - každý příběh bude hodnotit porota, ve které bude 5 členů:
- 2 lidi jako zástupci CZ 4story týmu
- 3 lidi jako zástupci portálu TheAnGeLs

2. HLASOVÁNÍ HRÁČŮ - na portále TheAnGeLs bude vytvořeno speciální hlasování, kde bude moct každý hráč hlasovat pro daný příběh. Hlasování hráčů bude nápomocným hlasem pro porotu.

Valentýn je sice už za námi, ale proč si neudělat radost podruhé?



Co bude Vaším úkolem? Vymyslet co nejromantičtější dárek, který dáte své drahé polovičce (kamarádovi, kamarádce, příteli, přítelkyni, mamince, tatínkovi...) na co nejromantičtějším místě. Může to být nějaká maličkost, ale třeba i item +24. Je jen na Vás, jaký dárek vymyslíte.

Jde o to, aby jste sepsali příběh, jak to předání dárku probíhalo a dodali screen z předání dárku - nejromantičtějšího místa.

Buďte originální, kreativní a nebojte se "vyčnívat z davu". Můžete napsal k tomu i to, jak se ten druhý cítil při takovém překvapení, jaké byli jeho reakce na dárek. Klidně i nějaké krátké video. Meze se nekladou. Pošlete vše, co Vás jen napadne.

Nezapomeňte ke svému příběhu napsat:
- svůj NICK VE HŘE
- národ, kde hrajete
- server, kde hrajete
- eventovou zbraň, kterou by jste chtěli eventuálně vyhrát.

Pokud chcete, můžete poslat i jméno hráče, kterého jste potěšili, ale není to povinné.

Na obrázky či videa posílejte POUZE odkazy (neposílat v příloze) a hlavně zkontrolujte, zda se dá na obrázky přisoupit bez nějakého přihlašování a podobně.

Všechny příběhy BUDOU PUBLIKOVÁNY zde na portále TheAnGeLs a 5 výherních příběhů bude publikováno i na oficiálním fóru.

Příběhy posílejte na e-mailovou adresu: event4story@seznam. cz

Hodně zábavy a štěstí přeje Správce eventů na TheAnGeLs portále AstonkaM

Doplňující valentýnský event byl ukončen.

Prohlížejte a hlasujte prosím pro nejlepší valentýnský příběh, některé příběhy jsou vskutku úchvatné:
http://www.theangels...page.php?id=204

Nejlepší práce podle poroty:

22.

Nick: Ribialfenn
Národ: Derion
Server: Xhadra
Případná výhra: Iberijský ničitel

Celý příběh je zde

Hráčka píše, že to chtěla udělat jako prezentaci. Bohužel si s tím nevěděla rady, tak k tomu posílá zvlášť píseň, která k tomu měla být.

Nick: Olsonecek
Národ: Derion
Server: Xhadra
Případná výhra: Sladká smrt

Ponáhľali sme sa smerom z poľnej základne na miesto, kde sa nachádzala Valoriánska bojová jednotka. Celú dobu som myslel na jedinú osobu. Zožieralo ma, že nás poslali do Tyconterogy práve na Valentína. Nevedel som, ako si Ribi naplánovala tento sviatok ale pravdepodobne nečakala, že sa vôbec neuvidíme.

Spredu zazneli prvé výkriky. V čele nášho útvaru boli silnejší a skúsenejší bojovníci, vzadu my, slabší. Postavil som sa svojmu karibovi na chrbát, aby som dovidel dopredu. Zhíkol som. Namiesto malej jednotky „lamiek“, ako ich skúsenejší nazývali, tam bolo minimálne päťdesiat Valoriáncov v žiarivej zbroji. Vyvolal som si v mysli spomienku na svoju lásku. Zvládnem to, pomyslel som si, zvládnem... keď už pre nič iné, tak preto, aby som jej mohol dať Valentínsky darček.

Zoskočil som z kariba a pevne som uchopil magický prút...


Bum. Bum. Bum. Bum. Bum. Bum. Bum. Bum.

Rytmické klepotanie kopýt kariba ma pomaly prebralo z bezvedomia. Cítil som sa totálne zničene a bol som vysmädnutý. Bolelo ma celé telo.

„Vodu,“ zachripel som.

Karibu, na ktorom som sa viezol, zrýchlil a ku mne sa načiahli dve bledé vílie ruky. Víla ma jemne zložila zo zvieraťa a sadla si so mnou k vode. Opatrne som sa napil takmer som sa nemohol pohnúť...

Zdvihol som zrak. Celým telom sa mi rozlialo neuveriteľne príjemné teplo, mal som pocit, že som v tom masakri v Tyco zomrel a dostal som sa do neba. Znepokojene sa na mňa usmievala moja láska, moja Ribialfenn.

„Ribi... ty si to najlepšie, čo ma kedy v živote postretlo, vieš o tom?“ povedal som a chytil som ju za ruku. „Keď mám teba... už po ničom inom na svete netúžim.“

Po tvári sa jej rozlial široký úsmev a naklonila sa ku mne. Obaja naraz sme povedali to, čo bolo úplne jasné a nechápal som, ako som jej to mohol nepovedať skôr.

„Milujem ťa.“

Vtedy v Brune v Markute som si uvedomil, že Ribi je mojím najkrajším darčekom. Možno mi chcela niečo darovať, no ja som po ničom inom netúžil.

Ale ja? Ja by som jej určite niečo dať mal... Vedel som aj, čo by som jej mal darovať, no zdalo sa mi to lacné a smiešne. Ona má určite naviac...

Ponevieral som sa po námestí v Markute a počítal som tých pár strieborniakov, ktoré som za rok našporil. Nebolo to veľa. Obzeral som si stánky a hľadal som niečo, čo by sa Ribi mohlo páčiť.

Môj pohľad upútali čokolády usporiadané na jednom stolíku. Podišiel som k nemu. V strede bola jedna krásna malá biela čokoládka v tvare srdca. Ribi si stopercentne zaslúži niečo lepšie, ale keď ja na lepšie nemám...

„Koľko to stojí?“ spýtal som sa predavača, chlapíka v blýskavých slnečných okuliaroch a tak žiarivom brnení, až ma z toho boleli oči. Premeral si ma a potom sa opatrne poobzeral.

„Pre koho to je?“ spýtal sa ma a naklonil sa ku mne.

„Pre moju Ribi,“ odvetil som a pri spomienke na ňu som sa automaticky usmial. „Svoje srdce som jej už dal, tak nech ich má do páru.“

Zasmial sa. „Dobre... bežná cena je u mňa jedna zlatá minca, tebe to dám za 500 strieborných... ale o tom pomlč, aby sa tu nezačali hnať všetci...“ A podával mi biele srdiečko na ruke.

Pohrabal som sa v mešci a dal som mu potrebnú sumu. Po zaplatení darčeka mi nezostalo takmer nič, no ja som bol aj tak šťastný, mal som darček pre moju lásku.


Čakal som na ňu pri fontáne v Brune. Už zdiaľky som ju videl uháňať na karibovi – nútila chudáka zvera k takým výkonom, na ktoré by sa asi nezmohol ani pretekársky kôň s najdrahším možným sedlom a ešte k tomu poháňaný troma bičmi naraz...

„Meškám?“ spýtala sa zadychčane a zoskočila z koňa tak divoko, až sa skoro prekopŕcla na zemi.

„Nie,“ odvetil som taktne a usmial som sa. Pozrela sa na mňa so zdvihnutým obočím. „No dobre, možno 5 minút... no dobre, dobre! Čakám ťa tu už pol hodiny.“

Zatvárila sa kajúcne. „Prepáč! Ten... no, nebudem tu teraz hovoriť, čo si o ňom myslím... no, nechcel mi dať dohodnutý tovar, bol to hlupák. Vytĺkla som to z neho. Veď len počkaj,“ vysypala zo seba a hrabala sa v batohu.

„Nech sa páči,“ povedala a vytiahla z neho dva kúsky plátenného brnenia. Čumel som na ňu s otvorenými ústami. Bola to výzbroj, na ktorú by som si ja v živote nenašporil.

„No... ďakujem...“ koktal som. „Ale ja... si to predsa nemôžem... nemôžem to prijať...“

„Ale môžeš,“ zasmiala sa. „Bolo to síce drahé, ale konečne som dostala svoju učiteľskú výplatu – prisahám, že už to nikdy nebudem robiť – a som dvakrát taká bohatá ako predtým.“

„No... ja...“

„Olsonecek! Čuš a neštvi ma. Keď som sa raz za tým hnala, vezmeš si to!“ Tvárila sa nahnevane, ale poznal som ju natoľko dobre, že som vedel, že v skutočnosti sa na mne dobre baví a teší sa, že som bol z jej darčeku v takom šoku.

„Tak dobre... aj ja mám pre teba darček ale po tomto sa s ním môžem asi tak maximálne...“

„Hej,“ skočila mi do reči. „Ja viem, že si mi asi srp +22 nekúpil. Ja od teba nepotrebujem nič. Ja chcem len teba.“ Položila mi ruku na srdce.

„Ja pre teba asi nič viac nemám,“ vzdychol som a podal som jej čokoládové srdiečko.

Pozrela sa naň. Jej pohľad pomaly prechádzal cez srdiečko po mojej ruke hore až sa mi dívala do očí.

„Nič takéto krásne, od srdca...“ zasekla sa. Pokrútila hlavou. „Nič takéto som ešte v živote nedostala...“ Naklonila sa ku mne a pobozkala ma.

„Ďakujem...“ šepla s láskou.

Obrázek ZDE

Třetí nejlepší práce podle poroty:

8. PŘÍBĚH

Nick: Neisarae - přejmenovaný na NETD0WN
Národ: Derion
Server: Xhadra
Případná výhra: Sladká smrt

Jsem příběhář, tedy k lásce se dostanu málokdy, spíš jen ve svých příbězích, některé jsou nabité láskou až po okraj. Vzhledem k tomu, že mám psát o lásce, hodilo by se vědět, co to taková láska vlastně je, co znamená. Ale víte to vy? Ví to on? Nebo snad já? Těžko říct, myslím, že leckteří z nás tuší, ale nikdo neví, nedokáže přesně tento cit popsat. Ani já ne, ale vzhledem k tomu, že tuším, tak to zkusím vysvětlit ze svého úhlu pohledu. Láska je kombinací všech známých citů a pocitů. Nekonečná slast a bolest, touha a zklamání. Mohl bych tu stovkami slov popisovat lásku, a přesto bych se k jejímu skutečnému významu sotva přiblížil.

Nebudu vyprávět příběh vlastní, ale příběh mého přítele, který ho slyšel od dalšího přítele a tak se příběh předával přes spoustu lidí, až jsem se rozhodl stvořit jeho vlastní podobu. Ta podoba se vztahuje k 4Story, ale celý příběh není jen ve hře. Je zakomponován v nás všech, kteří hrajeme tuto skvělou hru již delší dobu.

Začalo to jednoho podzimního odpoledne, kdy se hráč, tehdy hrající na serveru Xhadra, pod vlajkami Valorianu čirou náhodou seznámil na bitvě v tajném dokumentu s jednou moc milou slečnou. Nejdříve se oťukávali a mnoho dní z toho nic nebylo. Pak se mi svěřil, jak je slečna skvělá, jak mu buší srdce, a to je s ní jen ve hře. Popostrčil jsem ho tedy vpřed. Začali spolu chodit, ano byl to herní vztah, takové jsem nikdy nepodporoval, ale těmhle dvěma to spolu prostě klapalo. Tak tedy následovali dva měsíce vysedávání u hry s bušícím srdcem, prsty zvlhlými od potu tisknoucími klávesy, jen protože se nedokázali potkat v reálném životě, ale touha byla silnější než moc zákonů přírodních. Opustil jsem na chvíli hru a jal se prozkoumávat zmíněnou slečnu na jejím profilu na facebooku. Zjistil jsem, že je bohužel z druhého konce Republiky, a bylo by neobyčejně těžké se s ní setkat. Přesto jsem byl odhodlán pomoci svému příteli, neboť pro mne není jedinou láskou láska partnerská, ale například i ta přátelská. Nadešla éra přesvědčování, domlouvání a umlouvání. Už tehdy jsem tušil, že mi něco uniká. Mému příteli to ale nedocházelo, byl příliš slepý. A jak jsem pravil na začátku, láska to je nekonečná slast a bolest. Ta druhá součást přišla jako blesk z čistého nebe. Rozešla se s ním, protože si našla jiného. Byl z toho celý nešťastný, do hospody se mu nechtělo. Nakonec jsem mu dopomohl dát se dohromady. A vydal se na konec Republiky hledat jeho vytouženou slečnu. Našel jsem jí to ano, ona mi do očí řekla, že pro ní virtuální svět mnoho neznamená, což jsem chápal. Navrhl jsem jí, ať to spolu zkusí v tom světě skutečném, že žádná vzdálenost není tak dlouhá, aby se nedala silou lásky, a taky díky moderním technologiím překonat. Bylo to snad jeho štěstí, že mne nejprv odmítla. Uplynulo několik týdnů. Můj přítel se s ní dal znovu dohromady přes hru. Nakonec se mi povedlo oba dva přesvědčit, že život není jen ve hře a je třeba lásku ventilovat těmi skutečnými cestami a ne dusit pod pokličkou kouzel a internetu.

Přišlo 14.2.2011 vytoužené datum všech zamilovaných, na které se nakonec domluvila první schůzka. Stál na nádraží, hodiny odbíjeli třetí hodinu, v ruce svíral kytici růži, chvěl se. Byl nervózní, nebo to bylo chladným větrem, jenž profukoval starým nádražím? Vítr syčel do prázdna, pohazoval pramínky vlasů a pytlíkem od chipsů, který se na nástupišti válel od nepaměti. Člověk v budce na okraji právě hlásil příjezd vytouženého vlaku. Sevřel ruku ještě pevněji, začal se potit. Vítr utrhl růži jeden plátek a nesl ho vstříc přijíždějícímu vlaku, nakonec se stočil a odnesl ho pryč z dohledu. Vlak se skřípěním zastavil u nástupiště, do dveří se drali první nedočkavci, hlavně ti, co neměli vlaky příliš v oblibě, a já jsem zas neměl nikdy příliš v oblibě je. Žmoulal v ruce stonky růží, zdálo se, že už všichni vyšli ven, a že vše bylo ztraceno. Když v tom se objevila ve dveřích, jako když jarní slunce proráží temné zimní mraky, a ze země se derou první zelené úponky květin. Vzduchem proletěla její vůně, připomínala sny o zasněžených horách a zamrzlých alpinských jezerech. Na rtech jí hrál mírný úsměv. Vítr jí počal rozfoukávat pečlivě připravovaný účes, na čele se jí objevila kolmá vráska, ale ta hned zmizela jak proletěla pohledem po nástupišti. Její úsměv se rozšířil a ona se rozběhla po nástupišti. Vlasy se jí rozletěly a vůně se stala ještě intenzivnější, jako oceán při bouři a ledová krása zamrzlých pustin Sibiře, které v sobě přeci jen skrývají život. Doběhla k němu a objala ho, políbili se, štěstí jim zářilo z očí jako úplněk na jasné obloze, a jejich touha byla jako nespočetný počet hvězd, těch spatřených i nespatřených. Pustili se z těsného objetí až po pár minutách. Začal drobný rozhovor, který se pomalu stočil k vzdálenosti, která je dělí. Nejprve tématu šikovně uhla, ale on byl neodbytný, tentokráte tušil, že je mu něco zatajováno a nahozeného lana se již nepustil. A nakonec se dozvěděl pravdu. Bude se stěhovat, a bude se stěhovat asi dvacet kilometrů od města, ze kterého je. Byla to úžasná novina, a pro něj asi nejkrásnější dárek, který lze k svátku zamilovaných dostat. Protože jak říkám já všechno ostatní a především svět virtuální, je velice pomíjivý.

A co mne inspirovalo dát dohromady takový příběh? Možná to byla tato písnička

Obrázek ZDE

Pátá nejlepší práce podle poroty:

16.

Nick: BoBagIO
Národ: Valorian
Server: Xhadra
Případná výhra: Iberijský ničitel

Kde bylo tam bylo,
na 4Story se zrodilo.
Nebyl to jen hokus, pokus,
stalo se to v zemi Horus.
Jsou tam dívky jako lusky,
žádná není chudinka.
Vznikla proto krásná rasa,
jmenuje se felinka.
Ve 4Story lukostřelec,
není žádný Anton Špelec,
je to prostě ostrostřelec.
Jmenuje se Bobagio,
a je to dívka s velkým srdcem
... a more mííío.
Druhá v našem příběhu,
je však velký máster,
říkají jí lukostřelec
Xavi Blaster.
Na vodě či na souši,
nepřítele pokouší.
Šípy od ní fičí,
nepřítele ničí.
Pozval jsem dnes Xavi Blastera
unaveného vskutku,
na předání překvapení,
u Návrší smutku.
Lukostřelci na most,
přinesla jsem radost.
Při vodopádu šumění,
zjevilo se umění.
Bílé čokoládové srdce,
v Bobagio ruce.
Valentýnské veselí,
usměvavé tváře,
Xavi Blastera potěší,
předávané srdce.

Obrázek ZDE